Zpíváte si někdy ve sprše? Toužíte umět na něco hrát a říkají vám, že jste na to staří? Nevěřte. Je možné se do toho pustit v každém věku. Jak na to?
Nejprve si najděte spoluhráče. Kamarádku, kamaráda, sousedku, děti, nebo klidně i manžela.
Hledejte svůj nástroj. Není nutné si hned něco kupovat. Můžete si nástroj vypůjčit nebo koupit něco levného v bazaru.
Pro úplný začátek je nejvhodnější zobcová flétna, ovšem muži na ni nehrají příliš rádi. Myslím, že si s ní připadají zženštilí.
Přichází na řadu nějaký bicí nástroj. Nemusí to být zrovna bicí souprava. Postačí xylofon, tamburína, bubínek. Je možné použít i kbelíky a hrnce. Nástroj, který drží rytmus je velice důležitý. Měl by na něj hrát někdo, kdo je schopný udržet pravidelný rytmus a naučit se alespoň základy. Hráč na bicí nástroje udržuje kapelu pohromadě.
Nejlepším nástrojem pro kolektivní muzicírování je kytara, pár akordů se naučí po chvíli většina lidí.
A zpívat? To může každý, kdo má trochu hudební sluch. Jasný a zvučný hlas je výhodou, ale i ten, kdo jím nedisponuje, může dělat sbor a různé efekty. Ou, ou, ou, jupi, jupi jou.
A co hrát a zpívat?
Pro začátek zvolíme nějaké notoricky známé písničky, nejlépe ty, které máme někde nahrané přímo od autora. Rozhodně nepoužívejte k nácviku nahrávky různých napodobitelů z Yutube.
Vhodný je třeba Mládek, Skoumal, ale vlastně cokoli, co máte rádi. Tedy mezi námi, Nohavicu a Ježka si pro začátek odpusťte. Časem můžete přidávat vlastní nápady, jak muzikální, tak i textové.
Nemusí z vás být superstar, ale skvěle se u toho pobavíte a třebas i ty druhé. Nikdo z nás neví, jaké schopnosti se v nás skrývají.
Já osobně jsem na flétnu začala hrát v jednadvaceti, na bicí ve čtyřiadvaceti, pak po třicítce i sem tam na trubku a housle a po čtyřicítce jsem přidala zpěv. Hraju se šesti chlapy, moc nás to baví, nic nám to nevynáší, ale mají nás rádi a to je důležité.