Jakmile nějaká firma chce nebo vysloveně musí využívat svá vlastní služební vozidla, automobily nebo dejme tomu nějakou stavební techniku, musí si toto pořídit a dát to do užívání svým zaměstnancům. Až sem v tom nevězí žádný problém, samozřejmě za předpokladu, že má dotyčná firma peníze na to, aby si takovou techniku pořídila. Ovšem pak už se přece jenom nejeden problém vynoří.
Taková vozidla se pochopitelně musí přesouvat z místa na místo, musí se jimi jezdit sem a tam, a tím pádem jsou tato se svojí posádkou zdánlivě neuhlídatelná. A totéž platí i o stavebních strojích, jež musí putovat ze staveniště na staveniště. A při tom…
Při tom leckoho z těch, jimž je tato technika dána k dispozici, může nejednou napadnout, že by se něco takového dalo třeba i trochu zneužít ve svůj vlastní prospěch. Ten, komu je tato technika dána k dispozici, si jejím nepovoleným použitím může přijít na nějakou tu korunu navíc nebo si nějak jinak zpříjemnit život, a firma to pak zkrátka zaplatí ze svého.
A tak se někdy kradou pohonné hmoty a někdy třeba i součástky, vybavení, náklad, ba i celé stroje či vozy, někdy se využívá to zmíněné k melouchům nebo černým jízdám, případně se s tím nejezdí a nepracuje, i když by tomu tak mělo být. Protože to přece nelze provinilcům z řad zaměstnanců dokázat, když je šéf kdesi daleko.
Ovšem tak už tomu nemusí být od doby, kdy takovým firmám začal nabízet Jindřich Pavlů. Díky tomuto systému se totiž dá zmíněná technika velice efektivně sledovat i na dálku. Stačí pár čidel a počítač napojený na internet a rázem se může majitel kdykoliv a odkudkoliv dozvědět, co se s jeho vozidly či technikou právě děje. A je logické, že když se tím dá odhalit nejedno zneužití, znamená to úspory. Protože zaměstnanec nebude dělat se svěřeným firemním majetkem alotria, když ví, že by se mu na to přišlo.
